
Feedback potřebujete dát kolegovi i svým dětem. Dumáme, jak to říct a druhého neranit, nenaštvat… Řekněte to normálně!
Pojem feedback je ve slovníku základních slov každého korporátu od New Yorku po Brno. Zpětnou vazbu ale potřebujete říct tu a tam třeba i partnerovi nebo ratolestem doma. Často je to něco ne zrovna příjemného. Dumáme, jak to říct a druhého neranit, nenaštvat… Prostě to řekněte normálně.
Není třeba to zbytečně hrotit a dělat z toho vědu. Jako jeden veledůležitě se tvářící pán v televizi, který mluvil dokonce o zpětném feedbacku. No, aspoň pobavil.
My tomu říkejme obyčejně – třeba jak říkat druhým chválu ale i to, co je nepříjemné.
Zásadně vám pomůže rozdělit si problém na 2 složky:
A obojí následně řešte separátně. Ono se to pak samo zcela organicky propojí!
Než se do toho pustíte, ujasněte si: Co chci říct a proč = účel sdělení, čeho chci dosáhnout? Co se má stát? Říkám pouze nahlas svou svatou pravdu? Nebo chci, aby se opravdu něco stalo, změnilo? Tohle si musíte jasně formulovat. Použít tvrdá data a fakta. Namyslet si to, co po druhých pak chcete, aby udělali/změnili.
Mentální nastavení, to jsou naše vnitřní strachy, obavy, emoce. Uvědomte si, proč je vám nepříjemné říct to, co chcete – normálně bez vytáček. Kdybyste to řekli úplně obyčejně „jak vám zobák narost“ – co by se mohlo stát? Zhroutí se ten druhý? Ublížíte mu tím? Nebo sobě? Narušíte tím nevratně vaše vztahy? Čeho se na tom doopravdy bojíte?
A až máte tyto strachy a obavy zformulované, přemýšlejte: Jak moc je reálné, že se obava naplní? Proč by se to mělo stát? Jak víte, že se to stane, když se to ještě nestalo, ha?! A hledejte způsob, jak ošetřit rizika, která by se mohla stát. Nebo jak je zmírnit.
Nezapomínejme na to, že když druhým říkáme, jak něco vidíme my… oni zase řeknou, jak to vidí oni. Fair enough. Přijměte i názory druhých, i když s nimi třeba nesouhlasíte.
Nemusíte souhlasit – každý máme nárok na svůj pohled. Ale je namístě přijmout právo druhého na opačný postoj. Nevěřili byste, kolik lidí s tím má problém…
Kdybych to měla zjednodušit na dřeň, tak si poskytnutí feedbacku můžete rozdělit na 3 kroky. Když absolvujete ve správném pořadí všechny tři, podaří se vám dát zpětnou vazbu komukoli – od hodného šéfa po zlého souseda.
Možná nemáte nervy nebo žaludek na to mu na férovku říct, že sice sedí v kanclu od rána do večera… jenže taky půlku dne z toho sjíždí videa na Youtube.
Jak jsme to probrali na začátku: rozdělte si problém na 2 složky – racio (data/fakta) a mentalitu (strachy/obavy).
Zvažujete, proč mu to říct/neříct? Bojíte se toho, jak se s ním budete dohadovat, kolegové to uslyší, budete kvůli tomu vypadat jako nelida, následovat bude nepohoda, naruší se vaše vztahy, prostě kolem a kolem to bude nepříjemná záležitost… Dobrá, ale také si racionálně uvědomte fakta, která vidíte den co den. A těm věřte, protože vaše smysly vás přece neklamou!
Použijte to, oč se můžete opřít, tj. fakta:
Pomohou vám tyto podobné (modelové) věty, které si nacvičte předem a mějte je vždy ve svém arzenálu připravené k použití:
Jak takové věty dostat do života? Prostě si ten rozhovor natrénujte. Představte si, jak to už v reálu protistraně říkáte. Jaký u toho nasadíte tón. Zkuste si říct nahlas modelovou větu.
Dávat lidem kolem sebe poctivou zpětnou vazbu pomůže nejen vám, ale i jim. Jak si to párkrát zkusíte, uvidíte – postupně se při tom začnete cítit přirozeně!
Hledáte další pomoc? Více informací zde.