
Jak moc si sami sebe vážíte? Pro to, jací jste, co vše děláte a zvládáte? Udělejte si malé cvičení na velké zvýšení své sebe-hodnoty.
Velmi často od druhých (nejen na koučinku) slýchávám stesky jako: „V práci mě adekvátně neoceňují za to, co všechno dělám. Makám, hrkám přesčasy – nikdo to nevidí! A ke všemu povýšili místo mě toho trapnýho Hujera, co jen podlejzá a nic pořádně neumí…“ Nebo „Doma se tak snažím, aby byla pohoda, uklízím, nakupuji, všichni jsou vyžehlení… a nikdo si toho ani nevšimne. Nepoděkuje. A ještě jsou nafučení, když po nich chci jednou za týden to málo…“
Ano, tohle se děje a na všech frontách – v práci i doma. Ale proč? Naše okolí a jednání druhých vůči nám je věrný odraz naší mysli. Odraz toho, co vyzařujeme. Vyzařujeme navenek to, co si myslíme. Naše přesvědčení jak na úrovni vědomí, tak dokonce i podvědomí. POŘÁD vysíláme signály do světa. I ty, které si neuvědomujeme.
Někdy nám naše podvědomí škodí, protože vysíláme do světa své obavy a strachy, aniž bychom vědomě chtěli. Aniž bychom si to vůbec uvědomovali.
S oceněním od druhých to souvisí takto: Když si sami o sobě myslíme, že to, co děláme, např.
? není tak moc důležité
? není ničím výjimečné
? vlastně nic moc neumím
? nestojí to pořádně za povšimnutí
? druhý to jistě udělá lépe
? zase si nevšimnou, co jsem uděl/a
? nikdo mi JAKO VŽDY nepoděkuje
? a pokračujte – dopište si své vlastní bloky
Jak nás může někdo ocenit, když TOHLE je naše mínění o nás samotných? Nic moc, že? A uznání od druhého nemůže přijít, když neuznáváme sebe ani my sami, nevážíme si sebe.
Tento způsob myšlení a úvah jsme získali během života. Každá věta, kterou jsme slyšeli od autorit typu rodič/učitel, se nám vryla do paměti. Věty typu „Nedělej to, nebo to rozliješ… zase jsi to zkazil/a! Nikdy nic neuděláš pořádně. Podívej na Toníka, jak je šikovný…“
Na každého z nás zapůsobilo takové posuzování a odsudky jiným způsobem. Ten jsme si uložili v hlavě a podle těchto schémat pak jednáme. Nezoufejte, jde to změnit!
Tohle cvičení si dělejte často, ideálně každý den nebo obden… tak dlouho, než vaše hlava plně přijme fakt, že „vy za něco stojíte“. A nejen to, jste skvělí! ?
Pochvalte se, oceňte se. Nikdo jiný to za vás neudělá. Tak šup do práce! ?